článek z PORGazeenu 42
Žabí olympiáda
Matouš Glanc
Je pondělí 13. března, about tea time, a Rektorský salonek pražské Hnojárny praská ve švech. Je plný svoloče ve věku od dvanácti do osmnácti let, z nichž něco málo přes polovinu má to štěstí, že ukořistili místo na židli. Ostatní sedí na zemi, na okenním parapetu nebo jen tak postávají u zdi. Pozornost všech bez rozdílu věku nebo pozice je ale upřena jedním směrem: na staršího muže v obleku, který si potřásá rukou s pohlednou dívkou, která je kromě džínů celá v zeleném, včetně bot a tašky. Ano, uhodli jste, nacházíme se na krajském kole Žabí olympiády. Onen muž, ředitel soutěže, který si pro svou téměř dokonale kulatou pleš vysloužil přezdívku Heliport, právě gratuluje dívce v zeleném k vítězství v kategorii B2, která je určena pro žáby starší patnácti let, které se učí kvákat déle než tři roky.
Celá akce začala krátce po ránu. Poté, co se všechny žáby natřikrát zaregistrovaly, vyslechly si Heliportovo dlouhé a nudné přivítání, ozvláštněné jedině dokonale česky znějícím "bonžůr", a přetrpěly i hudební produkci určenou na uvolnění atmosféry, tedy naprosto neharmonickou směsici folkloru a country v podání kapely z místního Domu dětí a mládeže, rozdělily se do čtyř skupin podle věku a znalosti kvákání a každá skupina se odebrala na své působiště.
Hned se začalo kvákat jako o závod. Každého jedince čekalo několik disciplín kvákání před porotou složenou z tuzemských pseudožab a skutečných žab, včetně jedné žabí jeptišky. Nicméně nikdo nezvládl poslouchat více než jednu žábu najednou, a proto zatímco jedna žába kvákala před porotou, ostatní žáby měly spoustu času zakvákat si jen tak mezi sebou.
Jeden by nevěřil, kolik druhů žab skáče po světě. U okna sedí několik připonasraných, životem zhrzených metálistek, útlá sympatická blondýnka rozebírá s chlapcem, o kterém ani neví, jak se jmenuje, rozdíly mezi kickboxem a thaiboxem, a slepejš s šátkem "Marlboro adventure team", který ještě před chvílí všem nabízel ze svého půlkilového balení piškoty, pořvává na exotickou krásku: "Hej, Alžíre, máte doma turecký hajzly?"
Po luxusním obědě, což byl pro nejednu starší žábu kromě zatáhnutí školy jediný důvod účasti na olympiádě, dokvákalo posledních pár soutěžících a poté realizační tým, řízený Heliportem, nasměroval všechny žáby zpět do rektorského salonku k vyhlášení výsledků. Čtyři vítězové jednotlivých kategorií se mohli těšit z věcných cen, bouřlivého potlesku a postupu do celostátního kola. Nikdo z nich se ale neradoval tak jako žabák v oranžové bundě, který po přečtení jedenadvacátého, tedy posledního místa své kategorie začal skákat do vzduchu a řičet radostí, že není poslední. Skončil dvacátý.
To je všechno. Finito, úplný konec. Žáby se narvaly do autobusu, opustily romantický kampus a na Kulaťáku se rozešly každá svým směrem: domů, na sportovní tréninky, na Žabí institut na hodinu; několik zvrhlíků dokonce do hospody.
Na samotnou olympiádu, která se nijak výrazně nelišila od ostatních školních soutěží, si kromě vítězů, jeptišky a Heliporta nejspíš za měsíc už nikdo ani nevzpomene. Ale všechno to kvákání okolo, celý den strávený s žábama, které člověk viděl poprvé a většinu z nich také naposled, bylo nezapomenutelné. A tak žáby všech zemí, spojte se, pějte společně žabí hymnu a radujte se, že tenkrát v tercii, když před vámi stálo to velké dilema, jste se rozhodly správně!!!