článek z PORGazeenu 43
Arcibiskupák na Míráku
Jakub Teplý, Matouš Turek, Joachim Veselý, septima
Tak jsme byli na Arcibiskupáku. Na náměstí Míru stojí budova, kterou si určitě můžete prohlédnout tady někde kolem na fotce, a jestli ne, je to fuk, najděte si to třeba na netu. Zvnějšku barák jako každý jiný, v jeho útrobách si ovšem jako v nebíčku nepřipadáte. Pan architekt se příliš nevyšvihl.
Je pěkný teplý slunný den, ptáčci se mají hezky, a vy si připadáte jako zpátky v nejníže položeném metru A. Po celé mnohapatrové budově je tma. Tedy byla by tam, pokud by ji neprozařovaly zářivky. Pod tímto operačně-sálovým osvětlením se mezi skříňkami, které nám tehdá připadaly nezvyklé, v rušných úzkých chodbách prohánějí davy. Z pocitu postkomunistického cyberpunku jste vytrženi až rozhovory studentů kolem - jsou úplně normální. Nikdo nevypadá zmutován psychicky ani fyzicky, všichni jsou prostě školáci, všichni se chovají obvykle, pokřikují, smějí se a jejich přístup vypadá jen o trochu méně vzdorně a svérázně než naposledy u řezníků. Klima přechází ve vyloženě přátelské, když začneme mluvit s lidmi - profesory, studenty. Jsou v pohodě. Zasloužili by si lepší budovu, pomyslíme si.
Čeština
Místo Klausova portrétu na stěně visí symbol autority podle některých ještě mocnější - dřevěný kříž. Obyčejná bílá třída má konečně i okna, jimiž dovnitř může červnové slunko. To jsou znaky, které nás budou provázet i zbytkem tříd. Kubča s Jimim šli na fyziku, a tak musím hned na první hodině odolávat náporu sám. 4.A zřejmě považuje profesorku za ideální oběť, a tak na její úvodní návrhy možných činností reaguje "To určitě, paní profesorko, něco normálního, prosimvás." Profesorka je zjevně na tuto hru zvyklá a otravy chrabře odráží. "Ještě protestujete, Dominiku?" "Protestuju." "Tak to je tak jediný, co můžete dělat." Mezi takovými kratochvílemi se dostaneme i k troše výkladu na téma "Co je motiv?" Pak už jen poslední vtipná výměna vztahující se ke korzetu, který profesorka zřejmě nenosí pro útlou krásu. "Co se vám stalo, paní profesorko?" "Koukala jsem se na Paroubka." Místo odevzdávání domácích prací studenti kecají, pokřikují a Dominik v první lavici zlobí jako kráva. Nebo jako vůl. Hodina je zakončena asi dvacetiminutovým testem. Při některých úlohách se musí myslet, což studentům zjevně nevyhovuje. Nebojí se to vykřikovat Pánu Bohu do oken a jejich nekorunovaným králem se stává, jak jinak, Dominik. Nakonec se všichni umoudří a spokojí se s ryčnou spoluprácí, která bude, dozvídají se, potrestána.
Zkrácené zadání testu:
1) Popište vývoj jednoho biblického hrdiny
2) Najděte v Bibli motivy A/voda, vzduch, nebe B/oheň, strom
3) Čím se vyznačuje A/ legenda B/středověké drama
4) Co mají společného a odlišného A/Roland a Cid B/Artuš a Siegfried
5) Napište fiktivní dialog dvou hrdinek ze středověkých eposů
Fránina
Na francouzštině naopak celá 5.B spolupracuje. Pozornost zřejmě také není tak těžké udržet, anžto jsou na jazyky třídy děleny jako na PORGu. Hodina probíhá drilem možná až příliš základních záležitostí, jako jsou roční doby, dny v týdnu atp. Všichni umějí. Pak profesorka zadá věty na samostatné procvičení kondicionálu. Věty jsou asi čtyři, přesto na nich studenti stráví několik mnoho minut. Zřejmě je látka nová. Nudíme se, všichni čučí do sešitů a píší, nebo se snaží vzpomenout, co sakra tam mají napsat. Konečně je čekání konec a pak se ukáže, že byl důvod se snažit, protože si profesorka vybírá tři sešity, nahlas kontroluje výsledky, a dává známky. Až v druhé polovině hodiny se zdá, že studenti dělají něco, co skutečně odpovídá jejich znalostem a schopnostem. Poslech, četba a překlad z učebnice On y va! Panorama je sice obrázkovější a hezčí, ale stejně přichází útok na různé oblasti - slovní zásoba, skladba vět, překlad. Všichni nakonec rozumí, chápou, laťka je zřejmě nastavena tak akorát.
Fyzika
Ještě před začátkem jsme byli studenty upozorněni, že nás čeká velice zajímavá hodina. Nikdo z nich ovšem velkým fanouškem fyziky rozhodně nebyl. Dostali jsme se do třídy a vyčkali příchodu profesorky - jeptišky. Ta nás trochu zmátla, protože přišla jinými dveřmi ze svého kabinetu. Představili jsme se a hodina mohla začít.
Na začátku byli přezkoušeni dva studenti. Profesorka vyžadovala přesné odpovědi a bylo vidět, že studenti je neznají a snaží se danou problematiku vysvětlit různými způsoby. Ptali jsme se souseda, jestli dané látce rozumí, a on odpověděl, že ne, ale že na zkoušení se stačí naučit definice a že člověk ani moc nemusí vědět, co znamenají. Zhodnotili jsem to jako ideál pro studenta, kterému je fyzika ukradená.
Zbytek hodiny probíhal výkladem sinusoidy. Profesorka narýsovala kružnici a postupně jednotlivé body přenášela na osu (viz foto). Tento graf kreslila celou hodinu a s pečlivostí vysvětlovala každý krok. Připadalo nám, že se dá sinusoida vysvětit mnohem lehčeji a rychleji. V průběhu vyslovila ještě několik odborných učebnicových definic, které ani nevysvětlila. Studenti si je všechny zapsali, aby měli materiál pro učení, až se bude příště zkoušet. Profesorku ignorovali a neobtěžovali ji žádnými dotazy.
Hodina nás velice překvapila. Já osobně bych v hodinách fyziky uvítal více spolupráce se studenty. Cpaní definic do hlavy nemá význam, obzvlášť když je nikdo nechápe.
Matematika
Upřímně řečeno, návštěvy této hodiny jsme později mírně litovali. Uvědomili jsme si totiž, že matematika se na většině školách učí velice podobně.
Do třídy vešla profesorka ve stylu prof. Bidlákové. Udělala docházku a začala se zkoušením. Klasické procvičování příkladů, studenti většinou spolupracovali. Dále vysvětlovala látku novou a využívala k tomu znalosti studentů. Vzhledem k tomu, že vysvětlovala matice, ptala se, kdo si co pamatuje ze dvou rovnic o dvou neznámých. Společně to postupně dali všichni dohromady a profesorka následně matice vysvětlila. Studenti se vcelku snažili a sem tam se i ptali na něco, čemu nerozuměli.
Přišlo nám to jako správná hodina matiky. Nic víc, nic míň. Máme pocit, že na ostatních školách probíhají matiky podobně.
Angličtina
Na hodinu angličtiny jsme se těšili, jelikož nám studenti předem řekli, že budeme mít hodinu s rodilým mluvčím a že je naprosto neuvěřitelný. Někteří starší studenti, co měli zrovna tu hodinu volno, se dokonce rozhodli, že na angličtinu půjdou s námi.
Vyučující nás docela zaskočil. Abych to upřesnil: ve chvíli, kdy vstoupil do třídy, by asi málokoho, kdo jej nezná, napadlo, že je to vyučující. Na Arcibiskupském Gymnáziu v Praze. Ohozen oblečením, které je v tom nejlepším slova smyslu "casual", náušnice v uších a účes, který jako by se stále snažil vyjádřit rebelii vůči rodičům. Navíc, aniž by v nejmenším pohlédl na žáky, začal mluvit. "Hey kids, celebrating the International Day of Satan, are we?" Museli jsme se přihlásit, aby si nás všiml. Těžko říci, zda by tušil, že nejsme zdejší, kdybychom mu to neoznámili. Zeptali jsme se, zda mu naše přítomnost nevadí, načež nás ujistil, že je vše v naprostém pořádku, že je mu to úplně ukradené. Pak zase jako bychom neexistovali, a ostatní studenti už vůbec ne. Dál o sobě povídal nějaké věci, jaký to je v Británii a tak - bylo to přesně to, co si studenti představují pod hodinou s rodilým mluvčím - conversation class. Když někdo nerozuměl, přihlásil se a chvíli se rozebíralo to, čemu nerozuměl, pak se jelo dál. Druhá polovina hodiny, kterou zahájil slovy: "Burn down the disco. Hang the DJ!", se odvíjela mnohem více na obě strany. Snažil se zapojit ostatní studenty, ti ale moc výmluvní nebyli, takže si do zvonění povídal hlavně s námi.
Náboženství
Hodina náboženství začala vyhodnocováním testů z minula. Jeden ze studentů nebyl spokojený se svou známkou. "Cože, za tři? To má být vtip? Počkat, pane profesore, on má jedna až dvě! To přece není možný, on to celý obšlehl!" Nato mu vyučující, aniž by zvedl oči od svého sešitu se známkami, odpověděl: "Ne, to byl zázrak." Náboženství je tu jednoduše naprostý základ.
Tématem hodiny byla eucharistie. Jako první se dozvídáme etymologický význam slova, ale ne formou čtení definicí z nějaké učebnice, nýbrž v podání vyučujícího s příkladnými připomínkami a odkazy na literaturu, především na bibli. Některé studenty to však ani v nejmenším nezajímá, tak si raději čtou pod lavicí časopisy o zbraních a o autech.
Chvíli poté musí studenti alespoň naoko předstírat, že něco dělají. Místo čistě slovního výkladu stran vyučujícího přichází praktičtější část hodiny, a rozdávají se bible. K tomu, co se probírá, mají studenti číst, nebo dokonce hledat biblické pasáže. Místy se výuka dost prolíná s tím, co by se učilo třeba i ve filozofii.
Filozofie
V 7.B to mají všici na háku. V klidu se povalují po svých lavicích a židle se pro ně stává místem pobytu, ne sezení. Do takto příjemně studijní atmosféry přichází vyučovat mladý muž, kterého není jednoduché popsat. Jeho zevnějšek vypadá, jako by byl trénován na vojně déle, než by bylo většině z nás příjemné, jeho přemýšlivá nátura a zapálenost pro věc připomínají spíše prof. Hona-Voloďu, a zároveň je jeho přístup k vyučování pragmatický, jako kdybychom mu měli říkat Igor Hnízdo.
Výklad je přístupný, profesor se neuchyluje k definicím, ale myšlenky skutečně vysvětluje. Zároveň třídu baví vtipy a poznámkami k tématu, na nichž často ilustruje výklad. "Někde v Bibli je napsáno, že ? se rovná třema." Zdá se, že by třída mohla problematiku sporu o univerzálie a sporu o dialektiku dokonce i pochopit. A koho to vůbec nezajímá, neruší, pokračuje v zevlovačce, čte si, hodí se do klidu. Prostě pohoda letního odpoledne.
Před koncem se nám ještě povedlo se nechat provést obskurním podzemím, které je doslova protkáno speciálními chodbičkami a dveřmi, jež nevedou buď nikam, nebo někam, kam jste jít nechtěli, anebo ještě někam, kam jste jít neměli. V tom labyrintu přejdete od školní kaple do tělocvičny, ze šatny do kamrlíku na neurčité harampádí, ani nemrknete. I mnohopatrový bunkr Arcibiskupského gymnázia má svá kouzla, musíme uznat. Odcházíme spokojeni, viděli jsme, co jsme chtěli, a dokonce i něco navíc, nikdo nám neublížil a my snad nikomu také ne.