článek z PORGazeenu 43
Běstvina aneb Loutí 2006 (z pohledu septimánky)
Zuzana Burianová, septima
Když jsme jako malí primáni nastoupili do primy, vůbec jsme nevěděli, co nás čeká. Hned o prvním víkendu nás odvezl autobus do podivného táborového objektu jménem Běstvina, kde jsme přes všechen strach z velkých septimánů prožili jednu z nejzábavnějších porgánských akcí a který se pro nás stal velkým symbolem ducha PORGu. Je pravda, že rodiče se o nás trochu báli, a když jsem doma vyprávěla o mých velkých kamarádech ze septimy, že si k nám chodí pro svačiny a jak si spolu povídáme, dělaly se jim mžitky před očima. Ale my jsme byli nadšení.
Na silný zážitek z tohoto seznamovacího výletu nikdo z nás nezapomněl a každý rok jsme vzpomínali a zároveň počítali zbývající čas, kdy v roli septimánů vystoupíme i my a pořádně naše svěřence nakazíme lumpáctvím. "Cože, my už jsme v kvintě? Chápeš to? Už za dva roky budem v septimě a pojedem na Běstvinu!" Možná že jsme to brali až příliš vážně.
Protože byla mořská podzimní škola v přírodě neobyčejná (místo Chorvatska jsme navštívili Itálii a odjezd byl plánován hned na první pátek školy), každoroční termín Běstviny se přesunul na neurčito. Ovšem naše touha byla tak veliká, že po dlouhých rozhovorech s pány profesory Ruferem a Přibíkem jsme se domluvili na jiné alternativě, na společném třídním výletu primy a septimy do areálu Loutí poblíž Slapské přehrady a na přesunutí termínu na začátek listopadu.
Na místo jsme přijeli unaveni po brzkém vstávání, ale hned se, jak řekl pan profesor Rufer, u děvčat začaly projevovat mateřské pudy a u chlapců to správné chlapáctví. Samotná budova nebyla ničím zajímavá, ale okolí nám naskytlo neuvěřitelný pohled do světa přírody. Kuny, pštrosi, kachny, krávy, labutě, husy a hlavně vydry, i když si vůbec nejsme jisti, jestli se nám ta zvířata podařilo správně identifikovat.
Organizování seznamovacích her se ujala Markéta a celo-pobytová hra Kypřič se primánům zalíbila hned na začátku. Odpoledne bylo ve znamení běhací hry, kdy jsme všichni užasli nad tím, s jakou výdrží a nasazením se do ní primáni pustili. Po třech hodinách ustavičného běhání se konečně dopotáceli k cíli a celí šťastní utíkali na večeři.
Po ní následovala noční hra Píšťalka, kterou jsme vymysleli po vzoru našich septimánů. Julie objevila prudký svah v lese, plný nebezpečných překážek, a tam jsme měli v naprosté tmě primány pochytat. Jejich cílem bylo se dotknout člověka hrajícího na píšťalku. Na tento aspekt někteří septimáni na začátku hry zcela zapomněli a nevzrušeně se s Maidou bavili, kde by měla stát, aby její hraní bylo slyšet. V tu chvíli však přiběhl primán Prokop a chytil ji. "Mám tě!" Všichni jsme z toho byli tak trochu překvapeni (hra zatím trvala asi pět minut), ale aby si ještě zahráli, tak jsme ji prodloužili. A líbilo se jim to.
Primáni moc nerozuměli tomu, proč jsme o této akci stále nostalgicky mluvili jako o Běstvině, a někteří z nich byli natolik popletení, že si i příští den při malování na trička napsali na záda velký nápis Běstvina. Nebo to snad pochopili? Odpoledne se konala velká vlajková hra Jimiho a Jakuba, která měla obrovský úspěch. Večer byla diskotéka, soutěž v tanci, dj Schaman, mc Šimon a film RRR.
V sobotu si primáni zkusili zlézt lanovou dráhu připravenou v lese, a kdo nechtěl, hrál Městečko Palermo. Balení, jídlo, procházka, pochvala od zástupce ředitele, třídního profesora a hrozba bláta v autobuse. Odjeli jsme v poklidu, během cesty nás občas vyrušilo pouze zpívání septimánek. A nikdo neolupoval držáky od sedaček, takže se ani pan řidič tolik nezlobil.
V pondělí na nás ještě několik primánských vtipálků ukázalo jako na Kypřiče (neměli jsme na krku cedulku se jménem) a pan profesor Klaus při hodině matematiky řekl přibližně toto: "Ve sborovně jsem slyšel, že jste na výletě skvěle připravili program pro primány. No, s tím testem to už bylo horší." Ještě že takové školní akce existují.
Loutí aneb Běstvina 2006 (z pohledu primánky)
Rozálie Czesaná, prima
Ve čtvrtek 9. listopadu jsme dorazili na místo asi v devět hodin ráno. Rozdělili jsme se na pokoje, vždy dva primáni a dva septimáni. Vybalili jsme si a šli jsme ven. Tam jsme hráli hru "Mafiáni a synové aristokratů". Potom byl oběd. Odpoledne jsme hráli skoro tříhodinovou hru: rozdělili jsme se do čtyř skupin a běhali po různých stanovištích, kde jsme plnili rozličné úkoly. Myslím si, že mezi ty nejneoblíbenější patřilo např. prolézání véčkem ze dvou srostlých stromů. Po hře bylo chvilku volno a potom následovala večeře. Závěrem dne byla hra "Píšťalka".
Páteční dopoledne bylo ve znamení výtvarky. Malovali jsme na trička a kreslili jsme septimány, které jsme si vylosovali. Do oběda zbývalo ještě trochu času, tak jsme hráli hry jako "Pepíčku pípni" a "Stopka". Pak následoval oběd. Ve tři hodiny jsme se sešli před chatou a šli jsme hrát hru "Na bandity a indiány". Byla skvělá, a opět nám vydržela až do večeře. Večer nás čekalo milé překvapení v podobě taneční soutěže a diskotéky. Potom byli všichni tak unavení, že rovnou zapadli do postele.
V sobotu jsme si hned po snídani zabalili věci. Pak se program rozdělil. Někdo šel ven lézt po lanových dráhách, zbytek zůstal vevnitř, kde se hrály hry. Po obědě jsme všichni šli na procházku do "mokrých polí". No a když jsme se vrátili, jen jsme popadli své tašky a rovnou jsme byli nahnáni do autobusu. Ani tam jsem si pro jistotu nesundala cedulku se svým číslem, aby mi někdo neřekl: "Ha, kypřič!" (Kypřič prý znamená looser a looser je ten, koho někdo přistihne, že na krku nemá cedulku se svým číslem. Kypřič potom musí sloužit tomu, kdo ho přistihl. Kdo za pobyt nasbíral alespoň patnáct bodů, mohl si na cedulku napsat místo čísla své jméno.)