článek z PORGazeenu 43
Anketa - maturanti 2000
Za pomoc při kontaktování maturitního ročníku 2000 patří dík hlavně velkému příteli PORGazeenu Eduardu Huliciusovi. Bez něj byste si pravděpodobně nyní jen prohlíželi bílé stránky. Jedincům s hlubším zájmem o historii PORGu doporučuji srovnávat jednotlivé odpovědi jednotlivých maturantů z jednotlivých ročníků, hodně se dovíte.
Alžběta Pokorná
Eduard Hulicius
Jaroslav Mojžíš
Tomáš Bíla
1a.) Co děláš, čím se živíš, co studuješ, jak se máš? (kraťounký medailónek, prosím)
A.P. Momentálně pracuji na Ministerstvu životního prostředí, obor koncepcí odpadového hospodářství a mezinárodních vztahů, jako odborný referent. Loni jsem dokončila vysokou školu ČZU, fakultu Agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, obor Odpady a jejich využití. Mám se fajn, dík :)).
E.H. Píšu odpovědi na tuto anketu, houpu se v křesle a poslouchám CD Šándóra Lakatoše, cikánského virtuosa a srkám gruzínský čaj. Kvalitním, avšak nezdravým jídlem v nezdravém množství. Směnné prostředky na zisk téhož (a legrácky jako podporu PORGazeenu.) získávám od června 2003 prací v tiskovém oddělení sekretariátu poslaneckého klubu Evropské lidové strany - Evropských demokratů v Evropském parlamentu - jsem jen takové jednoduché kolečko ve složité struktuře.
Vystudoval jsem Evropská studia/Mezinárodní teritoriální studia na FSV UK (Mgr.) a Mezinárodní politiku na Centre Européen des Recherches Internationales et Stratégiques v Bruselu (MA), bez získání titulů jsem předčasně dostudoval historii-politologii na FF UK, Americká studia na FSV UK a právo na PrF UK. V současnosti jsem lajdačícím studentem doktorandského studia na IMS FSV UK - obor moderní historie.
A mám se vlastně dobře (snažím se příliš neprovokovat ani si nestěžovat).
J.M. Pracuju na rektorátě Univerzity Karlovy v Ústavu výpočetní techniky jako analytik a programátor, jsem spoluzakladatel a předseda menší vědecky orientované neziskovky Institut pro média a data zaměřené na počítačové zpracování jazykových dat. Studoval jsem češtinu na Filozofické fakultě, teď studuju informatiku na VŠE. Vysoké školství už upřímně nesnáším, ale snad dostuduju absolvováním. Před pár lety jsem byl na Erasmu v Kostnici, to byla taková světlejší studijní chvilka. Momentálně je mojí prioritou založit rodinu a mít co nejvíc dětí, které by mohly chodit na PORG. A celkem vzato se mám dobře.
T.B. Dělám překlady, tím se i živím, a v neposlední řadě to i studuju. A dobře, díky za optání.
1b.) Studuješ teď školu, kterou jsi vždycky chtěl(a) studovat? Respektive - děláš teď takovou práci, jakou jsi vždycky chtěl(a) dělat?
A.P. Zatím těžko posoudit, v současné práci právě začínám, takže ještě nevím, zda je to přesně to, co jsem vždycky dělat chtěla. Každopádně je to práce zajímavá a zatím mě baví.
Na druhou stranu jsem loni měla možnost zúčastnit se dobrovolného projektu přes lesnickou fakultu ČZU a jela jsem pracovat na 3 měsíce do Ekvádoru. Projekt se týkal trvale udržitelného zemědělství a reforestace deštných pralesů. To bylo asi nejlepší, co jsem kdy v životě mohla dělat, ohromná životní zkušenost se vším všudy. I následné dvouměsíční poznávání Jižní Ameriky bylo báječný.
Kdybych měla mluvit o práci snů, byla by to podobná práce na různých ekologických projektech v rozvojových zemích po celém světě. Jelikož ovšem tyto projekty bývají víceméně postaveny na dobrovolnosti, tudíž bez finančního ohodnocení, je cesta k takovéto práci dost náročná. Abych se mohla zúčastnit projektu v Ekvádoru, pracovala jsem před tím 5 měsíců ve Vancouveru jako servírka, abych si vydělala na letenku a životní výdaje.
E.H. Ano, tak nějak se mi to se vším všudy podařilo. Zatím se mi to docela daří, ale vždy může být lépe.
J.M. Školu proboha už hlavně žádnou studovat nechci. Ale v práci a z hlediska volby profese jsem spokojený.
T.B. Diplomaticky řečeno: studuju jedinou instituci, která mě "připraví" na to, co jsem už dlouho chtěl dělat. Tři a půl roku po maturitě (kromě ročního pobytu ve Vídni) jsem studoval školu, kterou jsem vždycky chtěl studovat, jenže ke konci už jsem tušil, že kdybych to dostudoval, nechtěl bych to dělat. Tak jsem to doklepal na bakaláře a doslova za rohem nastoupil znovu do prváku.
2.) Musel(a) ses připravovat na přijímačky nějak zvlášť hodně, nebo ti stačily znalosti z PORGu?
A.P. Na ČZU nejsou přijímací zkoušky příliš náročné, takže mi znalosti z PORGu stačily. Jelikož ovšem v době mého studia na PORGu bylo vše orientováno spíš na humanitní obory, a já se chtěla věnovat vědám exaktním, na některé školy, na které jsem se hlásila, to nestačilo. A bylo by to vyžadovalo extra přípravu, které jsem tenkrát příliš nedala.
E.H. Ne. Na přijetí na Mezinárodní teritoriální studia, historii-politologii a dějepis-občanku na PEDF UK mi stačily vědomosti získané během osmi let studia na PORGu. V přijímačkách na PF UK jde vždy spíše o náhodu: v roce 2000 jsem pohořel, v roce 2004 ne. Jděte raději do Brna.
J.M. Znalosti z PORGu stačily. Tím neříkám, že jsem se na přijímačky neučil, ale nemusel jsem si doplňovat nic nad rámec toho, co se na PORGu bralo.
T.B. Na jazyky jsem se nepřipravoval vlastně nijak - jak taky? A předtím na ekonomii (celým jménem IES FSV UK) taky moc ne, tam byly přijímačky z matematiky a tu jsme díky sadisticko-otcovskému vedení prof. Plecháčka uměli už na maturitu v takovém rozsahu, že jsem si první semestr matfyzácké Analýzy jen odškrtával.
3.) Co tě na vysoké škole nejvíc překvapilo? Na co sis musel(a) zvyknout?
A.P. Po strávení 5 let na poklidném rodinném PORGu, kde člověk víceméně všechny zná, byl příchod na ČZU dost šokem. Žádný osobní přístup, milióny lidí všude. Ze začátku jsem z toho měla docela depku. Způsob výuky a příprav na zkoušky byl také úplně o jiném přístupu, než jsem byla z PORGu zvyklá. Není ale vysoká škola jako vysoká škola. To je jasný.
E.H. Ihned - že jsou spolustudenti tak jiní a přístup všeho a všech je tak jiný, než jak byl člověk zvyklý v rodinném, ale přesto důstojném a efektivním prostředí PORGu.
V průběhu - jak je běžné, že i výrazně inteligentnější a schopnější vrstevníci z řadových gymnázií a škol jsou po předcházející drezůře tak pasivní v přirozeném využívání svého studijního potenciálu a prezentaci svých vědomostí a výsledků.
Po všem - že to uteklo tak rychle. Je to fascinující, jak se čas s postupem věku zrychluje - to nás Kubíček (takový pravěký Přibík, pro mladší.) nenaučil.
Bylo třeba zvyknout si na mnoho věcí, většinou jsem to neudělal.
J.M. Že formální náležitosti věcí jsou nadřazeny obsahu. A všeobecný nezájem. Je to sice celkem normální, ale na PORGu jsem si na to skutečně nezvykl.
T.B. Teď už raději trochu obezřetně, abych někoho neposlal na šikmou plochu.
Takže didakticky říkám: na svobodu, a s ní související nutnost přinutit sám sebe chodit na přednášky, i když docházka je nepovinná. A sám za sebe dodávám: na stres, který mě provázel vždy od chvíle, kdy jsem na ně stejně přestal chodit, až ke zkoušce.
Ale našla by se jedna věc, kterou by snad bylo smysluplné vzkázat generaci budoucí: týká se PORGánského kréda "hlavně vědět, kde to najít". Vy, kdož maturujete, buďte připraveni na to, že vaše schopnost zasadit do souvislostí nebude na VŠ nikoho zajímat, že se najednou zas bude hrát na encyklopedické znalosti. Vaše schopnost fakta zařadit, zhodnotit, analyzovat bude jistě vítána, ale až tehdy, pokud fakta budete znát.
4.) Co dal/vzal PORG zvláště tobě, jak tě osobně konkrétně ovlivnil?
A.P. Dal mi toho dost, bohužel ovšem nejsem žádný spisovatel, jak vám profesor Krč (jestli ještě učí) rád potvrdí, a tak se mi to vyjadřuje těžce. Zajímaví a inteligentní lidé, příjemný mládí a spoustu a spoustu dalších věcí. Nemám pocit, že by mi něco vzal.
E.H. Hodně. Udělal ze mě to, co jsem. Dal mi celoživotní přátele, možnosti, svobodu rozhodování i první kontakt s politikou a pomohl mi na cestě k víře. Co mi vzal? Na Korábě mi jednou ukradli čepici.
J.M. Hlavně skvělé přátele. A z hlediska studijního - uvěřil jsem díky PORGu na dlouhou dobu chiméře, že když vyučující tvrdí, že chce slyšet můj názor, tak stojí o můj názor a ne o to, abych mu se zápalem pro věc zopakoval, co říkal na hodině. Obdobně pak když vyučující tvrdí, že mu jde hlavně o to, abych něco pochopil, ne abych se nabifloval učebnici atp. To bylo na PORGu milé. Trochu osudné, ale velmi milé.
T.B. Co mi PORG dal? Nejvíc si vážím schopnosti přistupovat k některým problémům "sub speciae porgi", tedy s drzostí, nadhledem a smyslem pro humor, který nikdo z venku nikdy nepochopí. Leccos se totiž touto cestou vyřešilo dřív, než bys řekl "Porgáni jsou smějící se bestie".
A co mi vzal? Schopnost přirozeně konverzovat s lidmi, kteří mě v každé větě oslovují "vole". Už mnohokrát jsem litoval, že toho nejsem schopen.
5.) Kdybys mohl(a) s odstupem změnit něco v těch (osmi) letech, které jsi na PORGu strávil(a), co by to bylo?
A.P. Asi bych se víc učila
E.H. Nic. Bylo to skvělé. No, možná bych se o něco pečlivěji učil jazyky. Latinu, řečtinu a japonštinu. Ještě víc četl. Také jsem mohl několika lidem něco neříct a několika něco říct. To samé o škrcení a mlácení hlavou o dlaždičky, ne už o zcizování prestižně-totemických předmětů pedagogům a vytváření třídního pokladu obecně.
J.M. Rád bych řekl, že bych se byl víc učil na maturitu, ale asi by to nebylo moc upřímné... Ale vážně, myslím, že to bylo celkem fajn tak, jak to bylo.
T.B. Jediné, co mi těch osm let "nabouralo", byla nehoda prof. Rolečka, kvůli které jsme přišli o dějiny umění, spoustu esoterických a gastronomických zážitků a o nějaký ten výlet. Kvůli té osudové události mi nebylo dáno spatřit Kunětickou horu než o dva roky později.
6.) Jak se podle tebe změnil PORG během tvého studia?
A.P. Trochu jo, stal se trošku komerčnějším.
E.H. Zásadně, v roce 1992 ještě šlo o věru rodinnou školu nesenou silným liberálně-dobrovolnickým zakladatelským étosem. V roce 2000 šlo již o zcela jiný ústav. Hlavními milníky na této cestě změny byla léta 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999 a 2000.
Stěžejní bylo patrně dobrovolné a legální rozhodnutí většiny rodičů tehdejších studentů a přátel školy k jednoznačnému převodu školy z "komunitní" na "manažerskou", což možná prospívá ekonomicky i z hlediska řízení, ale dlouhodobě to vřazuje PORG do pozice nikoli primus inter pares ale unus inter omnis. Komu vlastně PORG dnes patří?!
J.M. V oktávě mi připadalo, že strašně. Teď mi připadá, že v zásadě moc ne.
T.B. Zažil jsem na PORGu tři a půl ředitele, tři třídní a tři učebny (do Chorvatska jsem jel jen dvakrát, jistě proto, aby mi ty trojky pokazili). Nikdy jsem nelitoval, že tady studuju, ale většinu z těch osmi let jsem měl pocit, že to tak nějak jde dolů, že dřív to bylo lepší, že duch PORGu bla bla bla. Dnes bych řekl, že to byl optický klam. Soustavným zhoršováním se škola stala svým způsobem lepší, nebo přesněji: zmizelo něco, co bylo unikátní a krásné, ale ne životaschopné.
7.) Dal(a) bys na PORG svoje (potenciální) děti?
A.P. Nebudu dělat zbrklá rozhodnutí, uvidíme za nějakých 15 let.
E.H. V roce 1992 ano. V roce 2000 ještě ano. V roce 2006 nejspíš ano, ačkoli dnešní klientela je o dost jiná než byla před ufff, 14 lety. Za nějakých 13-15 let - nevím. Bude záležet na stavu PORGazeenu.
J.M. Záleží, jak bude PORG vypadat, až to nastane. Zatím ano.
T.B. Kdybych se někdy v tercii či kvartě stal otcem, byla by to otázka velmi aktuální, jenže ta léta jsem promarnil Dračím doupětem. Ale vážně: asi bych větší váhu přikládal jiným kritériím, než že "tatínek tady taky studoval". Doufám, že by si moje dítě PORG samo oblíbilo pro to, jaký je dnes. Takže žádnou pamětní desku mi tam, prosím, zatím nedávejte...