článek z PORGazeenu 44
Kam jsi došel, PORGu?
Matěj Strnad - septima
Komunikace mezi vedením školy a studenty se v poslední době omezila víceméně na vydávání dekretů, paragrafů anebo suché oznamování nových změn. Po dialogu není skoro ani stopy, jde o monolog, jehož ozvěny ve zdech školy sice nějakou dobu rezonují, ale veškerý odpor zdá se býti marným. Proto bychom rádi udělali z PORGazeenu alespoň minimální názorové kolbiště, jehož první klání budete moci sledovat snad již příště. Projevy latentní nespokojenosti a obecně asi i jakéhosi staro-milství sice občas na stránkách našeho milovaného (a nezávislého!) plátku tu a tam vysvitnou, ale je na čase postavit se k nim čelem.
Stěžejním tématem budiž zhodnocení několika uplynulých let a reflexe všech novot, ke kterým beze sporu mají studenti právo se vyjádřit, leč doposud jim nebylo dopřáno sluchu. Studenti (a ani samotní rodiče) přinejmenším na první pohled nemají skoro žádnou možnost do vývoje PORGu zasáhnout a to je škoda, protože alespoň snaha po dialogu se cení a je pro jakoukoliv školu výjimečně zdravá. Až by se zdálo, že všechny změny vedoucí k větší slávě PORGu upřednostňují instituci samotnou před jejími plátci/uživateli/hlavními členy. PORG tak zřejmě ztrácí svou kdysi jistě největší a nejunikátnější přednost - svého ducha (ano, ušklíbejte se, jak chcete, nás to opravdu mrzí). Ducha školy "malé a útulné (...), v níž studenti pobývají v inspirativním prostředí plném zajímavých lidí" atd. Proto vás vyzývám, reakcionáři všech tříd, spojte se a vezměte tyto stránky ztečí, nejde nám pouze o projevy nespokojenosti, ale o projevy čehokoliv, o projevy jako takové. Vážně tu jde o dialog, ne o zoufalé naříkání studentů na dveřích pánských záchodků, ale o konstruktivní a plodnou kritiku. Nechť je jí příští PORGazeen platformou.