Nikol Krejčí maturovala na PORGu Libeň v roce 2020 a nyní studuje obor Biochemistry na univerzitě v Oxfordu. Celkový počet českých studentů, kteří zde studují bakalářský obor, je 18 a z toho 10 studentů jsou absolventi PORGu. V rozhovoru níže se můžete dočíst o tom, jak vypadá život v Oxfordu a co se Nikol na studiu nejvíce líbí.
Co vás vedlo k tomu jít studovat do Velké Británie?
Touha osamostatnit se, poznat další kousek světa, zdokonalit angličtinu. Nevím, kde budu za pět let, kde se usadím, ale mít titul z prestižní britské univerzity určitě není k zahození. Mimoto jsou trimestry na Oxfordu relativně krátké. Trvají 8 týdnů, po nichž následuje šestitýdenní „volno“ a po závěrečných zkouškách v červnu dokonce tříměsíční prázdniny. V Česku tedy budu trávit přibližně stejnou dobu jako v Anglii, takže nemám pocit, že by mě studium tady odstřihlo od rodiny či přátel ze střední.
Přemýšlela jste, že budete studovat spíše na jiné univerzitě než na Oxfordu? Pokud ano, proč u vás Oxford vyhrál?
Mám ráda výzvy. Dostat se na Oxford byla zatím moje největší. Tou další je získat titul Master of Biochemistry with 1st honours. Samozřejmě jsem zvažovala i další univerzity. Ale ve chvíli, kdy mi přišel dopis o podmínečném přijetí na Oxford, jsem měla jasno. Od základní školy jsem akademicky zaměřená, baví mě se intelektuálně obohacovat, učit se novým věcem. Intenzivní studium mi vyhovuje, dává mi prostor naplno testovat své kapacity. Každý den se tu setkávám s podobně nastavenými lidmi, profesory i studenty, zapálenými pro svůj obor, což představuje inspiraci a motivaci zároveň. Mimoto je Oxford vyhlášený pro svůj systém tutoriálů (výuky formou konzultací). Jde o hodiny s tutorem za přítomnosti dalšího studenta, minimálně jednou týdně. Na každý tutoriál je třeba se připravit, pro představu, příprava na jeden tutoriál mi zabere zhruba 15 hodin, nastudované téma se pak na hodině probere do hloubky. Každý tutoriál mě nabije energií a připomene, jak moc mě biochemie fascinuje. Netřeba zmiňovat, že na Oxfordu učí lidé, co jsou mistry ve svém oboru. Můj tutor na fyzikální biochemii je mimo jiné i spoluautorem knihy, z níž se učíme.
Co se vám nejvíce líbí na Oxfordu jako městě?
Architektura Oxfordu mě okouzlila už loni před Vánoci, když jsem sem přijela na pohovor. Přestože jsem tu už dva měsíce, stále si připadám jako v knížce o Harry Potterovi, kdykoliv se pocházím starobylými ulicemi. Malebné univerzitní město má svoji jedinečnou atmosféru.
Je něco, co byste doporučila studentům při výběru univerzity a oboru? Co vás osobně třeba nenapadlo, že je důležité.
Vybrat si obor, u kterého víte, že vás bude bavit a naplňovat. Zjistit si, jak je kurz strukturovaný, jaké jsou šance na přijetí. Ideální je, má-li student možnost pobavit se přímo s někým, kdo obor na dané univerzitě studuje. Univerzita by vám měla být sympatická. Pokud se pak člověk rozhodne pro studium na Oxfordu, měl by pro svůj obor dýchat a toužit se o něm dozvědět víc.
Máte pocit, že vás PORG jako škola dobře připravil? Měla jste dostatek informací a podpory?
Bez pochyby. Obzvláště co se jazykového vybavení a znalostí chemie týče. Mimoto, PORG své studenty podporuje ve výjezdech do zahraničí, takže jsem si mohla už v sextě vyzkoušet, jaké to je žít v cizí zemi. Tehdy jsem strávila rok na střední škole v Edinburghu, kde jsem si uvědomila, že můj sen studovat na Oxfordu nemusí zůstat jen snem. Až zpětně mi dochází, jakou jsem měla výhodu oproti ostatním středoškolákům v Česku, protože jsem znala a mohla se pobavit s absolventy PORGu, kteří na Oxfordu studují. Na PORGu není nijak neobvyklé vydat se po maturitě do zahraničí. Jako studenti jsme měli s kým se poradit a prodiskutovat možnosti i přímo na škole. Což bohužel není běžná praxe na většině středních škol a gymnázií u nás, a to je obrovská škoda.
Můžete popsat, jak probíhá váš studijní den? Myslím tím, jestli fungují i sociální kluby, snídáte a obědváte sama nebo využíváte jídelny? Jaké jsou podmínky v současné situaci?
Současná situace samozřejmě vzdělávání poznamenala na všech frontách. Naštěstí se Oxfordská univerzita snaží udržet alespoň některé části studia prezenčně. Stále chodíme do laboratoří provádět experimenty. Pracujeme v tzv. virtuálních dvojicích, což znamená, že musíme udržovat rozestup dvou metrů a chvílemi pouze zpovzdálí sledovat, co ten druhý dělá, což je občas komické. Stejně tak část tutoriálů a některé semináře mám takzvaně „in-person“. Každý týden mám v průměru deset přednášek, tutoriál, půlden laboratorních prací, jeden až dva semináře, případně ještě workshop. Nutno zmínit, že na Oxfordu neexistují víkendy – to vám potvrdí každý student bez ohledu na to, jaký obor studuje. Stále máme tunu práce, kterou ovšem já osobně nevnímám jako práci, protože mě to skutečně hodně baví. Co se stravování týče, jídelny jako z Bradavic jsou momentálně bohužel zavřené, fungují na principu take-away. Obědváme a večeříme většinou s ostatními členy naší „household“ (spolužáci ze stejné koleje bydlící na stejném patře, kteří mezi sebou nemusí nosit roušku) v kuchyňce na patře. Kluby běží pouze online. Jak jsem ovšem zjistila, jóga přes Zoom není vůbec špatná.
Baví vás obor, který jste si vybrala? Pracujete na něčem zajímavém?
Z biochemie na Oxfordu jsem nadšená. Chemie, biologie i matematika mě bavily už na PORGu, ale ještě v říjnu loňského roku, kdy jsem odesílala svou přihlášku, jsem si nebyla jistá, jestli je biochemie ta pravá. Zvažovala jsem i jiné vědní obory – biomedicínu, chemii, biologické vědy… Nyní, o rok později, jsem za své rozhodnutí ráda. Vyhovuje mi, jak je kurz strukturovaný – skládá se z pěti předmětů (celulární, molekulární, organická, fyzikální a kvantitativní biochemie) a laboratorních prací. Učím se o biologických procesech, které dělají život životem, jsem schopná si je odůvodnit na molekulárním levelu s pomocí chemie. Připadá mi, že skládám puzzle. Čím víc se toho naučím, čím víc si toho přečtu, tím víc dílků zapadne do sebe a tím jasnější obraz o světě kolem získám. Každé dva dílky, které spojím, lze nazvat „aha momenty“, a každý „aha moment“ je jako droga, která ve mně rozdmýchává plamen touhy chtít znát víc.