Náš absolvent maturitního ročníku 2015, Sebastian Armentano žije v současné době žije a pracuje v Zuri, nejlépe hodnoceném hotelovém rezortu na Zanzibaru, jako Executive Office Manager. Ve zkratce to znamená, že pracuje pro nejvyšší management na případech a projektech, které jsou nutné pro provoz, ale není na ně vždy čas. K tomu má pod sebou CSR (Corporate Social Responsibility) celého hotelu a také spolupracuje na talent managementu našich zaměstnanců. Níže nám odpověděl na pár otázek ohledně jeho současného života.

Co Vám na Vašem oboru přijde nejvíce zajímavé?

Nevšednost. Každý den v hotelu je trošku jiný, řeší se jiné problémy ať už to jsou připomínky hostů, něco přestane fungovat mechanicky, nebo se řeší starosti členů týmu. Kolem hotelnictví je jedinečná atmosféra; vaši zákazníci jsou nejen hosti, ale i zaměstnanci. Obzvláště na Zanzibaru, nebo jiném ostrově, kde firma funguje jako loď a všichni musí tahat za jeden provaz a správným směrem.

Pokud si člověk nezkusí v hotelu pracovat, málokdy si uvědomí, kolik oborů je pro hladký provoz zapotřebí – od zkušených techniků, mechaniků a elektrikářů až po právníky, finančníky a analytiky. V hotelu se uplatní prakticky každý a tahle rozmanitost možností v jednom místě mě prostě baví. Člověk se může od druhého naučit hodně a zároveň se může uplatnit ve spoustě dalších oborech a firmách, které zdánlivě nemají s pohostinstvím nic společného.

 Jak jste se k práci v hotelnictví dostal? 

Obor si vybral spíše mě, když jsem se při studiu vysoké školy rozhodl si přivydělávat ve svém volném čase. Jakožto vysokoškolák jsem měl čas jen přes noci a nabídla se práce nočního auditora v hotelu. U této pozice jsem zůstal po celou dobu bakalářského studia a rozhodl se své vzdělání zaměřit na to, co mě baví – pracovat a komunikovat s lidmi, mít šanci poznat celý svět a zároveň se dostat do vysokého managementu korporátních firem.

Co Vám na Vašem oboru přijde nejvíce zajímavé?

Nevšednost. Každý den v hotelu je trošku jiný, řeší se jiné problémy ať už to jsou připomínky hostů, něco přestane fungovat mechanicky, nebo se řeší starosti členů týmu. Kolem hotelnictví je jedinečná atmosféra; vaši zákazníci jsou nejen hosti, ale i zaměstnanci. Obzvláště na Zanzibaru, nebo jiném ostrově, kde firma funguje jako loď a všichni musí tahat za jeden provaz a správným směrem.

Pokud si člověk nezkusí v hotelu pracovat, málokdy si uvědomí, kolik oborů je pro hladký provoz zapotřebí – od zkušených techniků, mechaniků a elektrikářů až po právníky, finančníky a analytiky. V hotelu se uplatní prakticky každý a tahle rozmanitost možností v jednom místě mě prostě baví. Člověk se může od druhého naučit hodně a zároveň se může uplatnit ve spoustě dalších oborech a firmách, které zdánlivě nemají s pohostinstvím nic společného.

Jak ovlivnilo Vaše studium výběr Vašeho povolání nyní? 

Celé moje studium k tomu směřovalo. Začal jsem sice na VŠE, po roce brigádničení v hotelích jsem se ale rozhodl, že se budu lépe cítit v něčem praktičtějším. Vybral jsem si proto anglický obor Hospitality Management na Vysoké škole hotelové v Praze. Vědel jsem, že nejlepší hotelové školy jsou ve Švýcarsku, ale ještě jsem se necítil na to, se odstěhovat od rodiny. Dnes jsem za to rád, jelikož škola měla jak tu praktickou část, ale zároveň byla velice důsledná co se teorie týče- Ekonomie, Revenue Management, Udržitelnost rozvoje, Statistika. Všechny tyto předměty a další jsme měli jak na VŠE, tak na VŠH a zkoušky vypadaly také podobně. VŠH bych volil i kdybych si chtěl zařídit vlastní firmu.

Při dokončování bakalářského studia už jsem měl jasno, že chci jet na Glion do Švýcarska získat svůj magisterký titul. Nabízí totiž v porovnání s ostatními školami nestandartní magisterské obory jako MSc. in Luxury Management and Guest Experience, nebo MSc. in Hospitality, Entrepreneurship and Innovation, které jsem nakonec díky COVIDu a rodičům vystudoval oba. Člověk v nich uplatní tu „našrocenou“ teorii z čekého bakaláře a má tam možnost se ukázat před světovými lídry v oboru; škola úzce spolupracuje s řadou nejvýznamnějších hotelových řetězců, které každého půl roku přijíždějí hledat nové zaměstnance.

Shoda okolností, osud, boží vůle, štěstí, nazývat se to dá všelijak, ale v ten správný čas jsem zjistil, co mě bude bavit. Nevím, co mě to trklo a dnes, když se ohlédnu, tak sám sebe nepoznávám. Donutil jsem se vystavit se prostředí, které mi bylo do té doby neznámé, a dostal jsem se k něčemu, co mě bude bavit už napořád. Proto věřím, že by se měl člověk donutit vystoupit z rutiny a pohodlí, jít zkusit dělat něco nového a třeba najde to, co ho bude bavit.

Je něco, co byste doporučil studentům při výběru univerzity a oboru?  Myslím tím z pohledu již nyní, když jste vystudoval?

Rok jsem studoval na VŠE jen proto, protože zde studoval můj otec. Brzy jsem ale zjistil, že to není cesta, kterou se chci vydat. Hledejte něco, co vás bude bavit. Nebojte se říct otevřeně rodičům, že ten obor není pro vás a nebojte se jít si za svým cílem. Nestarejte se tolik o to, že v nějaké práci si vyděláte víc. V dnešním světě se peníze nevydělávají ze zaměstnání, ale z investic. Vyberte si to, co víte, že vás bude dlouhodobě zajímat, buďte pokorní, autentičtí a dodržujte své slovo. To vás dostane nejdál ať už budete dělat cokoliv.