Přejít k obsahu
Jak vypadá život studenta Nového PORGu, který se kvůli studiu v Praze vzdal pohodlí vlastního domova a bydlí v domově mládeže? Emma Sverenyáková ze septimy A se na to vyptala Lucie Musilové a Anity Bíróczi z prvního ročníku čtyřletého gymnázia a druháků Jiřího Jedličky a Davida Bojka:
Dnes je na čtyřletém gymnáziu několik studentů, kteří by každý den museli dojíždět z daleka, aby mohli do školy vůbec chodit. Tento problém však vyřešili poměrně snadně a velice efektivně. Bydlí totiž v domově mládeže přímo v Praze. Se čtyřmi z nich jsme se rozhodli udělat krátký rozhovor, abychom ostatním přiblížili život na internátě, jeho silné i slabé stránky.
Anit je z Děčína a stejně jako Lucka, která dojíždí z Jihlavy, chodí do prvního ročníku. Jura i David chodí do druhého ročníku čtyřletého gymnázia. David je z Mělníka, Jura od Chomutova. Všichni čtyři studenti přes týden bydlí v Domově mládeže pro žáky SOU, SOŠ a gymnázií, Ohradní 72/24.
- Jak to na koleji funguje?
Lucka: Pro středoškoláky jsou tam myslím tři patra – jedno pro kluky, jedno pro holky a jedno míšené, přičemž kluci (David a Jura) jsou na tom klučičím a já s Anit jsme na tom míšeném, kde je půlka chodby pro kluky a půlka pro holky. Pokoje jsou po dvou nebo po třech, s tím, že sdílíme koupelnu mezi dvěma pokoji. Nám teď bude odcházet jedna spolubydlící, takže pokud to vyjde dobře, budeme mít pokoj pro tři jenom ve dvou lidech. Takže na jednu stranu budeme mít koupelnu v pěti lidech, ale pořád máme velký pokoj pro dva, zato kluci bydlí v takovém dost malinkatém.
Jura: Je to tak…
- Je to tak, že máte k dispozici tedy nějaké základní vybavení – postel, stůl, skříň…
Anit: Ano, máme takové ty základní věci a pak třeba lednice je sdílená pro jedno patro a je na chodbě.
Jura: Nevím teda, kolik tak vychází lidí na patro? Asi tak 40 možná.
Anit: Ale je to zvladatelné.
- To je docela dost lidí. Na koleji bydlí tedy studenti od prváku až do čtvrťáku, ne?
Anit: Jsou tam i starší, kterým už bylo osmnáct, mají to horní patro.
Lucka: To jsou vlastně lidé, co jsou na vyšších odborných školách a mají páté patro pro sebe, kde už je menší dozor. Musí hlásit, když jdou třeba ven nějak pozdě, ale nehlásí příjezdy, nehlásí odjezdy a prostě si existují. Funguje to skoro, jako kdyby měli vlastní byt.
Anit: Jinak je to, když chceme jít večer ven. Každý den je to tam trochu jinak. Standardně jsou vycházky do 19 h, ve středu jsou do půl deváté a ve čtvrtek, to je něco jako úklidový den, se musíme vrátit hned po škole na intr a uklidit ten pokoj. Pak to musí zkontrolovat vychovatelky a až po tom můžeme jít ven. Dvakrát do týdne si můžeme prodloužit to, kdy se vrátíme. To se dá prodloužit až do desíti.
Lucka: Když jsem šla s kamarádkou na hokej, rodiče napsali, že chceme vycházku do jedenácti, protože nevíme, jestli se stihneme vrátit. Pokud je nějaká speciální situace, tak to jde ještě prodloužit.
- A celkově, co se vám na kolejích líbí, co vám tam vyhovuje a tak?
David: No já sice bydlím z náš čtyř k Praze nejblíž, ale z minulého roku vím, že ranní a večerní dojíždění je prostě úmorné.
- Ty jsi loni dojížděl a letos jsi prvním rokem na koleji?
David: Je to tak. Tím pádem mně na tom asi nejvíce vyhovuje to, že než abych ráno jel hodinu a půl autem, metrem, musel vstávat někdy v půl šesté, tak teď můžu vstát v klidu sedm, můžu se najíst, obléknout, ještě se na něco připravit a ve škole jsem prakticky za 15 minut.
Lucka: A mně ještě přijde fajn spolupráce školy v tom, že vlastně já s Anit si ani nevaříme. Kuchyňka tam je, ale naše kuchařské schopnosti chybí, takže na neděli a na pondělí si dovezu jídlo z domu. Když potřebuju, vezmu si druhý oběd z jídelny, takže můžu mít teplou večeři, aniž bych se nějak extra musela snažit.
- A setkali jste se naopak s nějakými problémy? Je něco, co vám na koleji nevyhovuje?
Anit: No je to určitě méně praktické, vzhledem k tomu, že prostě nejsme tady z Prahy. My všichni tady máme tělocvik hned první dvě hodiny v pátek, což je jediný den, kdy musíme táhnout do školy kufr. A je to nepraktické, když třeba jdeme plavat nebo běháme někde mimo a musíme tam s kufrem. Už jsme to ale řešili s paní ředitelkou a prý by se to dál nemělo stávat.
- Když máte večerku, tak to znamená, že nesmíte z té koleje ven, ale nemusíte být zavřeni na pokojích?
Anit: Nene, do sedmi jsme teda buď na vycházce a oni ví o tom, že jsme pryč, nebo jsme na koleji a prostě existujeme tam. Potom je tam v deset noční klid. Nemusíme spát, ale měli bychom být potichu, měli bychom mít zhasnuto, měli bychom mít hotovou hygienu a tak.
Lucka: To se nám ale teda 4 z 5 dnů stane, že to s Anit nestihneme.
Anit: No to je naše chyba, ale my máme takový zvyk se dlouho učit a hrát šachy a pak nám dojde, že už je po desáté. Takže když máme smůlu a pustíme si vodu v koupelně zrovna, když prochází vychovatelka, zjistí to. Ale většinou, když vidí ty učebnice a rozehrané šachy, je to v pořádku.
- Vy se tam tedy dost bavíte mezi sebou, ale dokážete si představit, jak by to vypadalo, kdybyste tam nebyli s nikým ze stejné školy?
Jura: Jelikož jsem to zažil minulý rok, tak si to představit dokážu. Je to lepší, když tam člověk zná někoho dalšího, ale dá se to zvládnout taky.
- A dostali jste ostatní třeba nějaké rady od Jury? Funguje tam nějaký takový systém, když by příští rok přišel někdo do prváku na PORG a taky k vám na kolej?
Anit: Myslím, že je na nás vidět, že jak jsme se tady sešli, není to poprvé, co jsme se setkali.
Lucka: Ale byli jsme to my, kdo adoptovali Juru…
Anit: Jakmile jsme se v květnu dozvěděli výsledky příjmaček, na stránkách PORGu bylo napsané, že nám pomůžou sehnat bydlení, když nejsme z Prahy. Takže jsme sem hned volali, moji i Lucčini rodiče, a potom se ptali právě Jury.
Jura: Já jsem byl zrovna na škole v přírodě a volá mi nějaké náhodné číslo, jestli jim nechci říct něco o tom, jaké to je na intru.
Anit: Takže nám pak škola sehnala intr. Pak jsme zjistili, že tam musí být i někdo z druháku a nějak se stalo, že jsme se potkali na zastávce před školou s Jurou a adoptovali jsme ho. Já třeba pořád nejsem schopná si zapamatovat autobusy, takže mi kluci pomáhají.
- Co byste řekli těm, kteří by přišli příští rok do prváku a přemýšleli by o bydlení na koleji?
Anit: Já jsem se hodně bydlení na intru bála. Bála jsem se toho víc, než jsem se vlastně bála změny školy. Ale potom, když jsem tam přijela a byla jsem tam s Luckou, tak mi došlo, že to je úplně v pohodě a bála jsem se zbytečně. Takže pokud někdo přemýšlí nad tím, jestli má chodit na takhle dobrou školu, jenom kvůli tomu, že by musel být na intru a že se toho bojí, tak si myslím, že není čeho se bát.
- A vy kluci?
David: Takhle, já vlastně nejsem „nucený jít na intr” a můžu dojíždět, ale přesto si myslím, že se to vyplatí. Například v pondělí a ve středu učím online, a to bych normálně nestíhal. V pondělí končím ve škole v šest, než bych dojel domů, bylo by osm, abych měl osm hodin spánku, tak musím jít spát v deset. A to mi pak už jen zbývají dvě hodiny volného času na hygienu, na učení atd. Tady jenom přijedu na intr, jsem tam za patnáct minut a mám spoustu času.
- Díky za odpovědi! Měli byste úplně na závěr ještě nějaká doporučení?
David: Zařiďte si kartičku do Lidlu…
Lucka: Jo, zařiďte si od rodičů, ať máte neomezená data.
Jura: Wi-Fi se vypíná v deset večer, je pomalá.
Lucka: A vezměte si vlastní prostěradlo.
Jura: Já mám vlastní deku a polštář. Vzít si svoje je prostě lepší.
Anit: No, ale prostě kdyby někoho děsilo, že by musel být na koleji, tak se toho rozhodně bát nemusí. Určitě to není takový komfort jako doma, ale stojí to za to. Abych byla upřímná, možná mě to baví více, než kdybych bydlela doma. To nemyslím zle, ale bydlí se mi tu dobře a vyhovuje mi to.
